2. díl blogové série: Jak si doma fakt udělat dobrý kafe
Minule jsme si řekli, jak si vybrat kávu, která má smysl. Takovou, co má původ, chuť i charakter a ne jen hezký obal a nápis „100 % arabika“.
Teď přichází ta část, kde se to všechno může pokazit.
Protože i když si koupíš sebelepší kávu, dáš za ni čtyři stovky a hrdě ji vystavíš na kuchyňské lince, stačí pár dní a z ní zbyde jen mdlý prach bez duše.
Dobrý úmysl, ale nulový výsledek.
A to by byla fakt škoda. Takže dneska: jak kávu doma nenechat zničit.
Kafe nemá rádo světlo, vzduch ani teplo
Káva je potvora citlivá. Na světlo, kyslík i teplotní výkyvy.
Zrnkům sice sluší každá fotka na Instagramu, ale když je necháš v průhledné dóze na lince, záhy ztratí všechno, co dělalo jejich chuť zajímavou.
Sluneční světlo, teplo a kyslík v ní doslova zabíjejí aromata.
Takže žádná „stylová“ dóza ze skla s korkovým víčkem, i když se na ní krásně dívá.
Nejlepší úkryt pro tvoje kafe je:
👉 Původní balení s jednocestným ventilkem (ten malý otvor, kterým může unikat oxid uhličitý, ale ne dovnitř vzduch).
👉 Nebo neprůhledná nádoba, kterou můžeš pevně uzavřít.
👉 A hlavně ji drž dál od tepla, světla a vlhka.
Tma je prostě kámoš. A špajz je její parťák.
Vzduch je zloděj
Každé otevření obalu je jako malý nádech pro kávu, a zároveň začátek jejího stárnutí. Zrnkům nevadí, že dýchají, ale vadí jim, že při tom oxidují.
A oxidace znamená jediné: ztrátu chutě.
Pokud máš velké balení, zvaž, že si ho rozdělíš do menších dóz. Jednu necháš „pracovní“, druhé držíš uzavřené, dokud na ně nepřijde řada.
Zní to možná jako puntičkářství, ale poznáš to hlavně u ovocnějších nebo jemnějších káv.
A co lednice, tam se skladovat káva nemůže?
Lednice není dobrý nápad. Tam je vlhko, a vlhkost je pro kávu smrtící. Vsákne pachy z okolí, zvlhne a chuť se rozpadne.
Mrazák? Možná pro nouzové zásoby, ale ne pro každodenní pití. A když už, tak si pořiď vakuovací pytlíky a nebo dobře těsnící nádobu.
Nejlepší místo je pokojová teplota, stabilní prostředí, žádné výkyvy. Klidně ve skříňce, kde nemáš troubu nebo myčku hned vedle. Zrnkům prospívá klid a ticho.
Nečekej věčnost
Ani ta nejlíp skladovaná káva nevydrží věčně. Zrno je živý organismus, pomalu se mění a ztrácí jiskru.
Nejlepší období je zhruba od druhého týdne po pražení až do tří měsíců. Pak už začíná vadnout, i když to na pohled nepoznáš.
Takže místo hromadění zásob je lepší brát častěji menší balení. Díky tomu budeš mít vždycky čerstvou kávu, která chutná tak, jak pražič a farmář zamýšleli.
V příštím díle se podíváme na další krok: mletí.
Protože i dokonale skladovaná káva se může změnit v mdlý prach, když ji nameleš blbě nebo moc dopředu.